Ano, je tomu tak! Vím, že se asi potom radši kouknete na Wikipedii, to je taky můj zdroj, ale mohu Vám to napsat i zde, ne? ;o)

Mraky se dělí na 2 základní skupiny: cumulusy (kupy) a stratusy (slohy). Další skupiny se vytvoří přidáním slova před nebo za tyto názvy mraků.

Skupiny:

1) Cirrus:  řasa - jsou to bílá a jemná vlákna, na obloze nemají stín, jsou téměř průhledná a tvořená krystalky ledu

2) Cirrocumulus: řasokupa- signalizuje nestálé počasí, které bude přicházet postupem času a zvolna, připomínají vločky nebo chomáčky, lidově řečeno ,,beránci,, jsou předzvěstí bouřek

3) Cirrostratus: řasosloha- je bělavý závoj s vláknitou strukturou

4) Altocumulus: vyvýšená kupa- lidově řečeno beránci

5) Altostratus: vyvýšená sloha- přináší sebou srážky, které však nejsou trvalé, ale jsou to takové ty ,,malé letní deštíky,, :D

6) Stratocumulus: slohokupa- vytváří velké peřiny, nepřínáší sebou ale déšť, jsou to takové ty velké mraky ze kterých neprší ;)

7) Nimbo stratus: dešťosloha- přináší sebou trvalé srážky, jsou to takové ty vytrvalé letní deště, jsou především v tropech v období dešťů, ale i u nás při povodních :(((

8) Cumulonimbus: dešťokupa- přináší sebou bouřky, někdy vytrvalé, někdy mohou nabýt opravdu velké síly a proto je to jeden z nejobávanějších a nejhrubějších druhů mraků

9) Stratus: sloha- předzvěst vytrvalého deště

10) Cumulus (Kumulus): kupa- předzvěst velkého deště, když se k sobě přimáčknou

Největší význam oblaků spočívá v tom, že z nich padá déšť nebo sníh a voda z atmosféry se jejich prostřednictvím vrací zpět na zemský povrch. Pokud mají kapky vody dosáhnout zemského povrchu, musí mít určitou minimální velikost, aby se při pádu z atmosféry na povrch nevypařily (resp. nevysublimovaly). Důležitá je taky délka jejich letu, tj. výška oblaku. Z vysokých a středně vysokých oblaků srážky na zem nedopadají, protože se všechny vypaří ještě před dopadem.

Díky své bílé barvě oblaky výrazně odráží dopadající sluneční světlo zpět do kosmu a zvyšují tak odrazivost (albedo) planety. Z tohoto důvodu je povrch planety ukrytý pod mraky méně zahříván. Odrazivost jasného oblaku je až 0,7–0,9, což znamená, že oblak odrazí 70 až 90 % dopadajícího světla. Vyšší odrazivost dosahuje už jen čerstvě napadaný sníh. Množství energie, kterou oblaka odrazí zpátky do kosmu, je asi 20 % a dalších 19 % absorbují. Z pozorování oblaků je taky možné odhadnout vývoj počasí v následujících hodinách až dnech. Oblaky vypovídají mnoho o procesech, které probíhají v atmosféře. Přesnější odhad počasí je však možné udělat jen spolu se sledováním dalších meteorologických prvků, např. vlhkosti vzduchu,větru, změny tlaku apod.

Taky už Vás štve, že předpovědi počasí v televizi už nejsou tak přesné a někdy ani nevyjdou? A proč vlastně meteorologové předpovídají počasí na 14 dní dopředu, když další den je to zase jinak? Nejpřesnější počasí uvádí Česká televize, existují ale i opravdu velice přesné, norské stránky yr.no, jejich předpověď počasí je rozdělena do částí dne a pro každou tuto část je předpovězeno počasí. Většinou tyhle předpovědi fungují na 98 %. Vřele doporučuji. Možná že se nebudete orientovat v jejich řeči, ale pokud už máte zkušenost s jinými stránkami nebo s předpověďmi počasí v TV, což určitě máte, určitě si poradíte, jinak si samozřejmě název můžete dát do překladače ;o)

Do vyhledávače zadáte název Vašeho města nebo vesnice a pokud by se Vám nezobrazilo, dejte nejbližší velké město nebo vesnici. Počasí bude přece velice podobné ;o)

Ale dost už vyprávění, zkuste si taky udělat předpověď počasí sami.

1) Když na obloze uvidíte mraky, které jsou tmavé a rozdělené, přitom však někde nahoře spojené a ve vzniklých mezerách je bílo, mraky zkrátka vypadají jako žábry, připravte si pláštěnku a deštník, do 36 hodin totiž přijde déšť. :o(

2) Když na obloze uvidíte cirrocumulusy, vypadají jako chomáčky nebo vločky, což už ostatně víte z předchozího článku  Víte, že se mraky dělí na skupiny? ,  ,, nebo vypadají jako krátké skoro průhledné krystalkové čáry, připravte se na všechno, přináší s sebou změnu počasí nebo nestálé počasí.

3) Když vidíte na obloze duhu po dešti zaručí vám, že na 98% bude v příštích 48 hodinách pěkně, bude svítit sluníčko a nepřijde žádný déšť.

4) Když vidíte, že si krávy lehají na zem a shlukují se, dejte si pozor a vemte s sebou raději deštník, přijde totiž plískanice, která může trvat déle.

5) Když na obloze uvidíte velké bílé cumulusy, zaručí vám, že přinesou teplé počasí a že bude v příštích dnech pěkně.

6) Když na obloze uvidíte cumulonimbusy, černé, velké a nebezpečně vyjlížející, běžte se schovat, během pár minut přijde bouřka.

7) Když se vám zvedají konečky vlasů, znamená to, že vzduch je nabitý statickou elektřinou. Od tohoto místa běžte co nejdál, může do něj ve vteřině udeřit blesk a byl by malér. :o

8) A jak se vlastně pozná, že začne pršet? Mravenci se schovají co nejrychleji do mraveniště, ptáci těsně před deštěm přestanou zpívat, začne se zvedat vítr, na obloze se pomalu budou objevovat mraky.

Doufám, že Vám tyto rady jak předpovídat počasí umožní pořádně předpovídat počasí. U mě to vždy fungovalo. Pokud by Vám to nešlo, zkoušejte znovu a běžte se podívat na norské stránky yr.no ! Tak šťastné předpovědi a nezmokněte!!! ;o)

Článek z Wikipedie, tudíž Ctrl C + Ctrl V :DDD

Oblaka se mohou skládat z částic různé velikosti a různého původu. Vznik a vývoj přírodních oblaků je úzce vázán na termodynamické podmínky v okolní atmosféře a uvnitř oblaku. Pokud se tyto podmínky s časem mění, oblak se neustále vyvíjí.

Vrchol oblaku kumulonimbus incus

Vznik oblaku je součástí koloběhu vody, když se z povrchu vodních ploch, půdy a živých organismů vypařuje voda. Maximální koncentrace vodní páry v atmosféře je 4 %. Tehdy hovoříme o 100procentní vlhkosti vzduchu. Vzduch s obsahem vodní páry začne stoupat, což se děje z nejrůznějších příčin, většinou kvůli vyšší teplotě a proto menší hustotě v porovnaní s chladnějším, hustějším vzduchem, který klesá a teplý vzduch vytlačuje nahoru. Výstup vzduchu se však může uskutečnit i podél frontální plochy či podél terénních překážek (pohoří). Pokud se se stoupající výškou tlak vzduchu snižuje, zahřátý vzduch se rozpíná a zároveň ochlazuje. Po poklesu teploty vzduchu začne vodní pára opět přecházet do kapalného skupenství čili kondenzovat. Když je teplota nižší než 0 °C, vodní pára se změní (desublimuje) na drobné ledové krystalky.

Oblast, kde teplota vzduchu poklesne pod kondenzační teplotu, se nazývá kondenzační hladina. Výška kondenzační hladiny není stálá a závisí na podmínkách v atmosféře. Představu o aktuální výšce kondenzační hladiny si můžeme udělat, pokud je obloha pokrytá většími oblaky typu cumulus. Jejich tmavá, ostře ohraničená základna leží na kondenzační hladině.

Vertikální pohyby vzduchu, které vynášejí vzduch s vysokým obsahem vodní páry do větších výšek, se nazývají konvekce. Rychlost výstupních proudů dosahuje 5–20 m/s i více.

Pro vznik oblaku je však kromě vodní páry nutná též přítomnost kondenzačních jader, maličkých částic aerosolů s průměrem okolo 10^-7 až 10^-9 metru. Přirozenými kondenzačními jádry jsou například částice vulkanického prachu, krystalky mořské soli, částečky půdy. Na kondenzačním jádru vodní pára opět kondenzuje do kapalného skupenství, nebo při teplotách pod 0 °C rovnou desublimuje do pevného skupenství. Kapičky rostou i tím, že navzájem splývají. Když se vodní či ledové kapičky vypaří nebo sublimují dříve než dosáhnou velikosti srážkových elementů, oblak se udržuje v rovnováze.

Kapičky tvořící oblaka mohou narůst do rozměrů potřebných pro utvoření oblaků i bez kondenzačních jader, agregací jednotlivých molekul vody. Tento proces je však pomalý, takže se na vzniku oblaků podílí jen minimálně. Kondenzační jádra ulehčují přechod vodní páry do jiných skupenství.

Vnitřní struktura

Perleťová oblaka vznikají v extrémní výšce, a tedy i nízké teplotě (okolo -80 stupňů C), a jsou tvořena výhradně ledem

Velikost kapiček, které oblaka tvoří, je různá a závisí na typech mraků. Největší kapičky jsou v dešťových mracích (nimbostratech), kde dosahují v horní části oblaku rozměry až 100 mikrometrů, Nejmenší kapičky byly nalezeny v oblacích cumulus a stratus, kde dosahovaly rozměru okolo 9 mikrometrů.

Zda je oblak tvořen drobnými kapičkami nebo ledovými krystalky, nezávisí jen na teplotě okolního prostředí. Existence vodních kapek byla prokázána dokonce i v oblacích s teplotami do -42 °C, jen pod touto teplotní hranicí se vyskytují oblaky tvořené výlučně ledem. Vodní kapky s teplotou pod 0 °C se nazývají přechlazené. Přechlazené kapky hrají důležitou úlohu při vzniku srážek.

Kapičky vody na sebe mohou navázat i prachové částice, kterým pomáhají v přemísťování (např. když v roce 2010 vybuchla na Islandu sopka Eyjafjallajökull, měla oblaka většinový podíl na přesunu prachu a popela nad kontinentální Evropu).

Hmotnost

Hmotnost oblaku závisí na jeho rozměrech, typu, velikosti a hustotě vodních částic, které ho tvoří. Jednotlivé oddělené oblaky typu cumuluc mediocris například obsahují asi 1 gram vody na m³. Oblak cumulus mediocris se základnou o ploše 785 000 m² a maximální výškou 500 metrů by vážil více než 250 tun. Oblak cumulonimbus se stejně velkou základnou jako v předcházejícím případě a s výškou 10 km váží při hustotě 4 g vody na m³ až 31 400 tun.

U oblaků se rozlišuje:

• 10 druhů
• 14 tvarů
• 9 odrůd
• 9 zvláštností

V jedné chvíli může mít jeden oblak jen jeden konkrétní tvar a jednu odrůdu.

• Podle výšky se dají oblaky zařadit mezi vysoké (5–13 km nad povrchem Země), střední (2–7 km) a nízké (0–2 km). Bouřkový oblak cumulonimbus není zařazen do žádné výškové kategorie, protože se rozprostírá současně ve všech výškách. Největší výška, ve které se ještě oblaky běžně nacházejí, je 20 km, ale pouze v rovníkových oblastech. Minimální výška není nijak vymezená, protože oblak může doslova „ležet na zemi“ a nazývá se pak mlha.

• Méně používaná je klasifikace podle mikrostruktury oblaku a genetická klasifikace oblaků podle jejich vzniku a vývoje. Oblaky se dají označovat i pomocí jejich mateřského oblaku, tzn. oblaku, ze kterého vznikly. Označují se názvem patřičného druhu s přívlastkem z názvu druhu mateřského oblaku + přípona.

Základní typy oblaků

Část oblohy pokrytá oblaky se nazývá oblačnost. Oblačnost se může udávat v osminách nebo desetinách a vyjadřuje, jaký zlomek oblohy je přibližně oblaky přikrytý. Zcela jasná obloha má oblačnost nula. Pokud je nebe úplně zakryté mraky, je oblačnost (podle použité stupnice) osm nebo deset. Meteorologové jednotlivé mezistupně pojmenovávají takto:

• 1/8 – jasno,
• 2/8 – skoro jasno,
• 3/8 – malá oblačnost,
• 4/8 – polojasno,
• 5/8 – oblačno,
• 6/8 – velká oblačnost,
• 7/8 – skoro zataženo,
• 8/8 – zataženo.

Oblačnost se neurčuje ze Země, jelikož tam člověku většinou brání v rozhledu terénní překážky (hory, lesy...), nýbrž ze satelitních snímků.

Oblaka, na jejichž vznik měly výrazný vliv terénní překážky, se nazývají orografická. Je možné je zařadit do některého z 10 druhů oblaků. Známý orografický oblak je altocumulus lenticularis, který se tvoří za hřebeny pohoří. Je to bílý oblak ve tvaru čočky, který někdy připomíná létající talíř. Typický způsob jeho vzniku je vlnové proudění. Na předním okraji jsou oblaka většinou ostře ohraničená, na zadní straně roztřepená a tenká. Oblak působí stacionárně, nemění tvar ani polohu, ve skutečnosti v něm však probíhají dynamické procesy. Na návětrné straně do oblaku vstupuje kondenzující pára a na závětrné straně se vypařuje. Oblak naznačuje silné proudění vzduchu v troposféře.

Na osamělém horském vrcholu se tvoří při silném větru tzv. vlajkový oblak nebo „čapka“ zahalující jeho vrchol.

Lokální větrné systémy způsobují vznik charakteristických oblaků i na pobřežích moří. Při bríze, mořském větru, může nad pevninou vznikat podél pobřeží hradba oblaků.

Souvislost s počasím

Halový jev známý jako „boční slunce“

Oblaky mnoho vypovídají o procesech, které právě probíhají v atmosféře. V závislosti na vlhkosti a proudění vzduchu vznikají charakteristické druhy oblaků. Jasná obloha, na které se netvoří kupovité oblaky a rychle mizící kondenzační pruhy za letadlem, naznačují ustálené jasné počasí.

Bouřky jsou vázány výlučně na oblak cumulonimbus, nejhrubší ze všech oblaků. Cumulonimby vznikají z cumulů, proto jejich přítomnost (kromě cumulus humilis) na obloze značí zhoršení počasí v blízké budoucnosti, které však nemusí být pouze bouřkového charakteru.

Cirry jsou oblaky, které v závislosti od typu symbolizují pěkné, ale i špatné počasí. Cirrocumuly v podobě malých „beránků“ bývají předzvěstí bouřek. Nízká oblačnost (stratocumulus, stratus) je ve většině případů předzvěstí vytrvalého deště. Obecně je možné říct, že jemné, řídké, nezahušťující se oblaky vysoké hladiny předznamenávají přetrvávající pěkné počasí, ale postupně se zvětšující a houstnoucí vysoké oblaky naznačují jeho zhoršení.

Vysoko položené, ale řídnoucí oblaky, někdy způsobují zvláštní optické jevy, které se souhrnně nazývají halové. Na krystalcích oblaků dochází k lomu a odrazu slunečního nebo měsíčního světla. V blízkosti těchto světelných zdrojů lze pozorovat různě zbarvené kruhy, oblouky a skvrny.

Jednotný tvar oblačnosti , ve stálé výši , bez významnějšího pohybu při jinak jasné obloze - ustálená počasí

Při jasném počasí se netvoří kupovité oblaky - ustálená počasí

Při jasném počasí má obloha tmavomodrou barvu a je dobrá dohlednost - ustálená počasí

Různorodá oblačnost v různých výškách zejména při rozdílném směru tahu oblaků - zhoršení počasí

Oblačnost se přetrhává a po dešti prosvítá mezi oblaky modrá obloha - počasí se zlepší

Souvislá tmavá dešťová oblačnost začíná blednout - počasí se zlepší

Kondenzační pás za letadlem se drží dlouho a rozplývá se pomalu - zhoršení počasí

Kondenzační pás za letadlem rychle mizí - ustálená počasí

V dusném počasí se objeví tmavošedé mraky - přijde bouře

Těžké , tmavé mraky v dopoledních hodinách - zhoršení počasí

Okraje oblaků jsou rozmazané - počasí se zhorší

Postupné snižování základny oblačnosti , která houstne - počasí se zhorší , déšť

Přes den jasno, navečer přibývání oblačnosti - změna počasí      Kopovitá oblačnost se k večeru nerozpustí a zůstane i v noci - změna počasí